Věda

ENDOEKOLOGIE
Člověk je nedílnou součástí přírody, proto každá buňka našeho organizmu reaguje citlivě na jakékoli změny životního prostředí.
Biochemické procesy probíhající v živých buňkách, z nichž je složeno vše živé na naší planetě, včetně člověka, byly zformovány již velmi dávno, před miliony lety.
Během těchto milionů let probíhala evoluce živého světa v ideálních podmínkách původní ekologické čistoty.
Ale ve XX. století změnil technický pokrok vzhled naší planety k nepoznání.Za poslední desetiletí, byť jsme to na sobě nijak nepozorovali, se z nás stali jakoby obyvatelé jiné planety. Bohužel většina z nás žije daleko od nedotčených koutů přírody, v prostředí plném četných chemických látek a toxinů pronikajících do organismu společně se stravou, vodou, vzduchem, který dýcháme…Existuje vědecká definice toxinů: „Jakákoli substance přicházející z vnějšku nebo produkovaná organizmem, která se ocitla v nevhodnou dobu v nevhodném množství na nevhodném místě“.
veda-2 Znečištění vnitřního prostředí organizmu je proto v současných podmínkách prakticky nevyhnutelné.
Čím je to nebezpečné?
Za prvé, na boj s odpadními látkami se vynakládá velké množství energie, která by mohla být využita pro plnohodnotnou životní činnost. Za druhé, mnohé chemické látky mohou narušovat činnost imunitního systému a napomáhat tak rozvoji alergických onemocnění, imunodeficitů, onkologických procesů. A za třetí dlouhodobá „otrava“ buněk může vést k rozvoji většiny chronických onemocnění, předčasnému stárnutí organismu.
Endoekologie je vědní disciplína, která zkoumá a vyvíjí metody a prostředky umožňující udržovat čistotu vnitřního prostředí organismu a tím zajišťovat normální činnost všech orgánů a tkání.
Endoekologie je novým odvětvím vědecké medicíny, jehož cílem není léčit onemocnění, nýbrž zabývat se především jejich prevencí, což je v současných podmínkách velmi důležité. Známý ruský vědec Ilja Mečnikov vytvořil teorii stárnutí, které definoval jako „znečištění“ tkání obklopujících buňky: s přibývajícím věkem se proces vylučování nepotřebných látek z mezibuněčného prostoru zpomaluje a zaostává za množstvím, které do něho proniká. Lina Štern objevila bariérovou funkci mezibuněčných tkání a tuto myšlenku později rozvinul Vlail Kaznačejev, který přišel s myšlenkou o jejich celní funkci. Tyto objevy a další teoretická východiska umožnily vznik základů endoekologie.
Společenství vědců Vědeckého a inovačního centra „Sibiřské zdraví“ (v čele s doktorem lékařských věd, profesorem, akademikem Ruské ekologické akademie Jurijem Petrovičem Gičevem) se aktivně podílí na realizaci myšlenek vědy o udržování čistoty vnitřního prostoru (endoekologie), aplikující je na vyráběné moderní produkty. Prostředek endoekologické korekce i způsob endoekologické korekce založený na jeho aplikování (a realizovaný v produktu „Prameny čistoty“) jsou chráněny Patentem RF (č.2297843, priorita vynálezu ze dne 19.10.2004).Čistota vnitřního prostředí organismu je základem pro jeho normální fungování a profylaxí rozvoje většiny onemocnění. Právě proto má endoekologická věda v systémovém pojetí zachování zdraví prvořadý význam. veda-3
ADAPTAČNÍ MEDICÍNA
Život nestojí na místě, vše a vždy se pohybuje, i když to někdy není vidět: vše se rozvíjí, zdokonaluje, mění…
Právě nepřetržité změny vedly v důsledku evoluce k tomu, že jsme se z malé buňky, které kdysi vdechla život příroda, stali Homo sapiens (člověkem rozumným) poté, co jsme přežili všechny zemské kataklyzmy.

Co dovolilo, aby člověk a vše živé na Zemi přežilo?

Patrně právě přizpůsobení se živých organismů ke stále se měnícím podmínkám životního prostředí (jinak nazývaná adaptace), utváření nových vlastností a schopností umožňujících nejen existovat, ale i rozvíjet se a pokračovat ve svém rodu.
Adaptace je proto jednou ze základních a život zajišťujících vlastností všech živých organismů na Zemi. Člověk v procesu evoluce bezpochyby využíval nejen vnitřních rezerv pro přežití, ale používal i nejrůznější přírodní látky s adaptogenními vlastnostmi. Je známo, že adaptogeny se široce používaly v lidovém léčitelství Sibiře, Číny, Altaje, Tibetu a dalších zemí jihovýchodní Asie.
Zmínky o nich lze nalézt už v dávných lékařských traktátech tibetské a indické medicíny. Myšlenky starověkých léčitelů neztratily svoji aktuálnost ani v současném vědeckém prostředí, kdy existuje lékařský obor zabývající se studiem adaptačních možností člověka na podmínky vnějšího prostředí a vyvíjející metody a prostředky pro zvýšení těchto možností.
Tento obor se nazývá adaptační medicína.
Neméně aktuální je schopnost adaptace v současných podmínkách, protože rychlost vědeckotechnického procesu se s každým desetiletím několikanásobně mění. Ještě v polovině minulého století bylo obtížné si představit, že bude možné létat do vesmíru, a v současnosti se už diskutuje o otázkách života mimo Zemi…Každý člověk má s ohledem na dědičné dispozice a faktory životního prostředí svoji vlastní „zásobu odolnosti“. Adaptační možnosti představují určitou zásobu rezerv, jež jsou nepřetržitě využívány k udržení rovnováhy mezi organismem a prostředím. Každým rokem nabývá život každého z nás na intenzitě a plnosti, ale hranice trvanlivosti organismu, jeho schopnosti adaptace na škodlivé vnější vlivy bývají bohužel často překračovány, dochází k výpadku a tím ke snížení pracovní schopnosti, vyčerpanosti, častým nemocem a předčasnému stárnutí.
Jedinečnou vlastností adaptogenů zaznamenanou už ve starověku, je jejich mimořádně široký rozsah působení na organismus, avšak konečným cílem a očekávaným výsledkem jejich působení je vytvoření stavu zvýšené odolnosti organismu bez ohledu na působící škodlivý faktor, ať už fyzikální, chemický, biologický nebo sociální.Vědecké a inovační centrum „Sibiřské zdraví“ sdružující vědecké pracovníky z různých oborů aktivně rozvíjí a podporuje obor adaptační medicíny, s níž jsou spojovány nejen otázky kvality života v novodobých podmínkách, ale i otázky dlouhověkosti. Jedním z předních vědců, kteří se už mnoho let zabývají studiem účinků adaptogenů na zdraví člověka, je doktor lékařských věd Sergej Nikolajevič Udincev, který plodně spolupracuje s korporací od jejího založení.
Objevy tohoto vědce jsou unikátní, receptura a technologie výroby produktů na základě rostlinných adaptogenů jsou zcela originální a jsou chráněny patentem Ruska (č. 2125815, priorita ze dne 08.07.97).
Byly oceněny mnoha cenami na státní úrovni.Adaptační možnosti organismu představují jednu z jeho základních vlastností, od níž se odvíjí zdraví člověka. Na tom, jaké budou základy, závisí trvanlivost a krása na nich postavené budovy, tj. našeho zdraví. Právě proto se v korporaci „Sibiřské zdraví“ věnuje velká pozornost stěžejním lékařským oborům, mezi něž lze s jistotou zařadit také adaptační medicínu.
CHRONOBIOLOGIE
Chronobiologie je vědní disciplína, která zkoumá podmínky vzniku, podstatu, zákonitosti a význam biologických rytmů a také vzájemné vztahy mezi biorytmy a zdravím člověka. Biorytmy jsou základem života. Jsou podstatou adaptace organismů a zajišťují jednotu živé a neživé přírody, určují chod bytí vesmíru a každého z nás. Všechny živé organismy na Zemi – od rostlin až po vyšší savce – se podřizují biologickým rytmům, které závisí na rytmických změnách v okolním prostředí (světelného dne, kolísání elektromagnetického pole Země aj.).Kořeny znalostí o biorytmech sahají do daleké minulosti. Do dnešní doby se dochovaly traktáty Hippokrata a Avicenny, v nichž byla věnována velká pozornost zdravému způsobu života založenému na správném střídání fází aktivity a odpočinku.
Tyto myšlenky byly později rozvinuty. Zakladatelem moderního směru výzkumu biologických rytmů je profesor Franz Halberg.
K výzkumu biorytmů významně přispěli i ruští vědci: I.M. Sečenov, V.I. Vernadskij, I.P. Pavlov, kteří se domnívali, že „v životě člověka není nic mocnějšího než rytmus“.
V závislosti na denní době se cyklicky mění fyziologický stav, intelektuální možnosti a dokonce i nálada člověka.
Během dne je náš organismus nastaven hlavně na zpracování nahromaděných živin, aby získal energii pro aktivní denní život.
Během noci se naopak živiny hromadí, probíhá regenerace tkání a množení buněk. Jak známo, periodické změny jsou příznačné nejen pro lidský organismus, ale i pro životní prostředí. V novodobé společnosti však velice často biologické rytmy neodpovídají reálnému dennímu cyklu (protože naše životní činnost se prakticky nikdy neshoduje se skutečným světelným dnem), což způsobuje rozladění činnosti jednotlivých orgánů a soustav.
Civilizace tak nevyhnutelně narušuje náš přirozený biologický rytmus. Chronobiologie je poměrně mladým vědním oborem, který se kromě zkoumání vzájemných vztahů mezi biorytmy a zdravím člověka zabývá rozpracováním metod a prostředků pro obnovu a harmonizaci narušených biologických rytmů. V současnosti se tento směr pokládá za jeden z nejperspektivnějších v preventivní medicíně, protože umožňuje působit na nejranější příčiny rozvoje mnoha onemocnění.
„Sibiřské zdraví“ zahájila jako jedna z prvních praktickou realizaci zásad moderní chronobiologie a společně s předními domácími specialisty v této oblasti vyvinula první specializovanou řadu prostředků chronobiologické korekce. Prostředky chronobiologické korekce a způsob chronobiologické korekce ztělesněné v sérii „Živaja kletka“ a „Rytmy zdraví“ jsou chráněny patentem (č.2317822, priorita vynálezu ze dne 23.11.2004).
Harmonizace činnosti důležité pro život organismu cestou obnovy přirozených biologických rytmů v organismu člověka představuje další základní složku zdraví, je základem základů naší aktivní dlouhověkosti.

 

Наверх
Výrobce: Laboratoř moderního zdraví, s.r.o., Rusko, 633004 Berdsk, Novosibiřská oblast, ul. Himzavodskaja č 11/20
Webové stránky vyrobila společnost "Reklama-ru" Praha http://reklama-ru.cz